Před 118 lety se vydal první ředitel naší školy Dr. Líska na „zkušenou“ do světa a zavítal do Poligny ve Francii. V roce 2019 navázal současný ředitel na tuto tradici a historické partnerství obnovil ve formě výměnných pobytů. Co zažila trojice našich studentů první týden?
Dvanácti hodinová cesta autem byla poněkud zdlouhavá, přestože jsme si krátili čas dolaďováním prezentace pro studenty partnerské školy a hraním her. Na hranicích s Francií nás mile překvapil prvoletošní sníh, což nám kapku zkomplikovalo cestu a do Mamirolle jsme přijeli krátce po osmé hodině večerní. Tam už na nás čekal zdejší ředitel Mr. Nicolas, který nám ukázal, kde budeme ráno snídat a zavedl nás do pokojů.
Ráno byl sraz až v devět hodin, takže jsme se mohli prospat. Snídaně byla něco jako švédské stoly. Na výdejním pultu ležely marmelády, nutelly, másla, lupínky, mléko, ovoce a jogurty, které vyráběli studenti. Po snídani jsme se měli sejít před administrativní budovou, ve které nás čekaly naše dvě průvodkyně. Provedly nás celým areálem školy, ukázaly nám učebny, laboratoře, jídelnu a školní výrobnu. Po obědě nás čekalo představení se před třídou žáků a seznámení se se školou a programem. Prezentovali jsme žákům Kroměříž, naši školu, nabídku oborů a jak funguje školní systém v ČR.
Následovala jejich prezentace o partnerské škole a náplni našeho pobytu. Po společné hodině nás Mrs. Monique a Mr. Nicolas provedli po Mamirolle.
V úterý jsme se byli podívat na farmě, která zásobuje školní poloprovoz. Tato farma je rodinná, přesto neočekávaně velká. Provedl nás farmář Mr. Gyom, za účasti učitele, jako překladatele, pana Stefana. Na farmě chovají asi 50 krav, kde každá má možnost volného pohybu v kravíně a dostatek mítra na ležení. Dozvěděli jsme se, že pokud se jedná o organickou (bio) produkci, nesmí mít krávy jinou potravu než čerstvou nebo sušenou trávu a granule. Obiloviny ani siláž nejsou povoleny. Na jednu krávu připadá 20kg sena denně. Pokud jsou krávy ve fázi laktace, přidává se jim taky “lucerka” a granule na podporu produkce mléka. Každá kráva nadojí průměrně 7000 litrů mléka za rok.
Pro farmáře s malým množstvím krav by bylo obtížné sehnat prostředky na nakoupení techniky, proto u nich funguje spolek, do kterého každý farmář přispívá a stroje se sdílí. Bylo nám řečeno, že čím více máte zdrojů mléka, tím je možné docílit různosti chutí sýra díky rozmanitosti a počtu mikroorganismů. Bohužel, v dnešní době se snaží počet dovozců redukovat, tudíž sýry nemají tak dobrou chuť jako dříve. Po prohlídce farmy jsme byli pozváni na čaj a kávu. Probírali jsme např. současnou situaci farmářů a zemědělců v Česku a ve Francii.
Večerní program zahrnoval představení Optraken. Francouzi nám program prezentovali jako cirkus, ale nakonec jsme se ocitli v divadle v Besanconu. Byl to pro nás zážitek, doposud se nikdo z nás nesetkal s takovou formou divadelního představení. Celá hra byla prakticky bez mluveného slova a pozornost byla věnována akrobatům a jejich schopnosti vyhnout se věcem, které padaly ze stropu.
Ve středu jsme navštívili výrobnu primárně tvrdých sýrů blízko Mamirolle. Samotná výrobna je poměrně malá, každopádně disponuje velkými zracími sklady. Mistr, dva sýraři, pomocná ruka a paní, co má na starost místní prodejnu – vlastně taková další rodinná firma. Přijímají asi 18 tisíc litrů mléka denně, přebytečnou syrovátku chladí a následně prodávají dalším firmám, které ji suší.
Celý tento podnik je primárně zaměřen na tvrdý sýr Comté. Na samotnou výrobu mají 5 van o objemu 4 tisíce litrů. Po celém procesu až po oddělení syrovátky od zrna se celá vana přepustí do zařízení, které naplní jednotlivé formy zrnem a syrovátka odtéká do sběrného tanku. Po naplnění se už jen přidá kaseinová známka a sýr putuje do lisu. Lisuje se šest hodin, pak jde do zracího sklepa. Na začátku má sýr hmotnost asi 40kg, avšak v průběhu zrání ztrácí vodu a ve finále váží něco přes 30 kg.
Ve zracím sklepě jezdí mezi regály robot, který pomocí laseru najde sýr, otočí jej, nasolí a vrátí na původní místo. Na prodej jdou sýry dle zakázky. Ve zdejším obchůdku prodávají vlastní, jeden a půl roční sýry Comté, avšak některé firmy berou i 3 roky zrající.
Odpoledne jsme navštívili Fort St. Antoine. Pevnost byla postavena roku 1870, kvůli válce mezi Francií a Pruskem. Je umístěna asi 6-10 metrů hluboko v kopci. Působilo zde zhruba 3 000 vojáků, nyní se celá pevnost využívá za účelem skladování a zrání sýrů Comté. V celém areálu bunkru je po celý rok 8°C. Byť se to zdá jako nízká teplota, my jsme byli radostí bez sebe, že jsme se zde mohli “ohřát”, jelikož venku bylo něco málo pod nulou...
V pevnosti je nyní uskladněno zhruba 100 tisíc sýrů o celkové hmotnosti 4 tisíce tun. Pomalé zrání a nízká teplota dává sýrům charakteristickou chuť a vůni. Součástí prohlídky byla i degustace a senzorický rozbor sýra. Celkem je známo 6 skupin chutí sýra. Upřímně – u zkoušeného vzorku jsem rozpoznal jen jednu chuť a to ještě k tomu špatně. Výsledné chutě byly: mléčná, pomerančová, mléčně karamelová a kávová.
Po degustaci jsme měli dlouhý rozhovor s místními pracovníky, jeden z nich byl právě degustátor. Našimi zvídavými otázkami jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, avšak podělíme se jen o některé. Např. degustátor denně zkouší až 200 sýrů, z toho ochutnává jen 100–150 z nich. Zkoušené sousto musí vyplivnout, protože se nesmí přejíst, aby měl správné senzorické schopnosti. Je schopný bez váhání rozhodnout, o jaké příchutě se u daného sýru jedná, avšak často váhá, jakou značku kvality mu přidělit. Stát se degustátorem sýrů prý není tak těžké, avšak je obtížné najít uplatnění. Na závěr – degustátor nedělá práci pro peníze, ale z lásky. Tedy alespoň ten zdejší.
Ve čtvrtek jsme ráno vyrazili do města Ornans, kde se nachází muzeum francouzského malíře Gustava Courbeta. Prohlídku i s francouzským komentářem nám zajistil Mr. Stefan. Malíř Courbet byl na svou dobu velice nadčasový a jeho názory byly poněkud neatraktivní pro zdejší společnost. Maloval zejména přírodu, či podobizny jeho přínuzných, známých, nebo jen kamarádů. Většinou je jeho malba na plátně dosti tmavá, takže se jen těžko dají rozpoznat detaily.
Po prohlídce jsme si udělali procházku nádherným městečkem obklopeným horami ze všech stran. Při přecházení jednoho z mostů jsme se dokonce cítili jako v Benátkách. Domy mají pro nás neobvyklou architekturu a s kombinací počasí, které nám vyšlo, to byl úžasný zážitek. Také jsme se vyjeli podívat na výhled nedaleko místního hradu, odkud byl pohled k nezaplacení.
Odpolední program byl věnován hodině v mikrobiologické laboratoři. Studenti pracovali na rozboru vzorků z místního poloprovozu celý týden, takže ve čtvrtek už měli jen výsledky, které zpracovávali do prezentace a následně je prezentovali před celou třídou. Tato myšlenka nás opravdu zaujala. Studenti odebírali vzorky ze všeho, co šlo v průběhu praxe a následně v laboratoři vyhodnocovali.
To jim umožnilo vidět, ve kterém z kroků se stala chyba, či odhalit případnou kontaminaci. Bohužel jsme tedy moc manuální práce v laboratoři neviděli, avšak nám byla nabídnuta hodina v dalším týdnu.
V pátek jsme navštívili regionální město Besancon, ve kterém žije 116 tisíc obyvatel. Prohlídka začala u jedné ze sedmi tvrzí. Z tohoto pohledu bylo vidět celé město, které je postaveno v údolí. Městem protéká řeka a je ohraničeno kopci, na kterých jsou umístěny tvrze, díky kterým se město stalo prakticky nedobytným. Poté jsme se autem přemístili do centra Besanconu, kde jsme pokračovali v prohlídce. Viděli jsme synagogu, katedrálu sv. Jana, kostel sv. Petruše, muzeum umění a archeologické vykopávky.
Reportáž z druhého týdne najdete již brzy na našich stránkách.
